| Překlad | Alexander Jerie |
| Režie | Ladislav Smoček |
| Dramaturgie | Tomáš Vondrovic |
| Scéna | Karel Glogr |
| Kostýmy | Jarmila Konečná |
Obnovená premiéra – převzatá inscenace Divadla na Vinohradech
12. října 2008 ve Švandově divadle
Premiéra: 17. března 2006
v Divadle na Vinohradech
Stárnoucí profesor hudby a angličtiny Jacob Brackish, muž pevných etických zásad a estetických norem, si na inzerát najme hospodyni. Tak se do jeho domu dostává Kathleen Hoganová, obyčejná irská žena, která nevyniká teoretickými znalostmi ani nedosahuje úrovně jeho vzdělání, ale přináší do jeho života zcela jiné hodnoty a kvality. Navíc se brzy ukáže, že ti dva mají mnohem více společného, než se zprvu zdálo...
„Uplynulo už několik let od doby, kdy mi při návštěvě Vatikánu nabídl náš tehdejší velvyslanec a můj dávný kolega Martin Stropnický, který se chystal k návratu z diplomacie k divadlu, abych se rovněž vrátila na svou mateřskou scénu. Čas od času jsme o tom mluvili, uvažovali o vhodné hře, až jsme se setkali s Horovitzovou Chvílí pravdy. Ta hra se nám oběma líbila hned po prvním přečtení. A líbila se i řežiséru Ladislavu Smočkovi, což pro mě bylo důležité, a tak nakonec padla volba na ni. Zdá se mi, že na poměrně jednoduchém příběhu ukazuje zápas člověka se sebou samým, složitost hledání pravdy a poznání, odpovědnost člověka za osud druhých, zlost rostoucí z dávných traumat, ale i schopnost odpouštět. Tedy stavy mysli, za které se stydíme, ale i ty na které jsme hrdí. Myslím, že to je hra utkaná z tenké příze a že bude velmi zajímavé v ní hrát. Tím spíš pro mne, zkoušela jsem a měla premiéru před jedenácti lety. Bylo to na tomto jevišti (Divadlo na Vinohradech) a hrála jsem ženu neméně komplikovanou – Strindbergovu Královnu Kristinu. Myslím, že spojení s divadlem jsem po celou tu dobu neztrácela, a doufám, že vše, co jsem prožila, zúročím ve své práci. Stejně tak, jako spisovatel píše o tom, co pochopil z tohoto světa, nebo malíř se to pokouší namalovat, i herec těží ze všeho, co ho v životě potkává nebo co potkává on.“
Dagmar Havlová-Veškrnová
Israel Horovitz
Dramatik, filmový a televizní scénarista (ale i divadelní a filmový režisér a herec) patří k nejúspěšnějším a nejproduktivnějším současným americkým dramatikům.
Narodil se v roce 1939 ve Wakefieldu ve státě Massachusetts.
Svou první hru THE COMEBACK (Návrat) napsal v sedmnácti letech. Během dalších čtyriceti let napsal více než padesát divadelních her, které byly přeloženy do 30 jazyků a hrány po celém světě. Proslavil se dramatem THE INDIAN WANTS THE BRONX (Indián chce do Bronxu), kterou Al Pacino zahájil svoji hereckou kariéru. Horovitzova aktovka LINE (Fronta) se na off-off Broadwayi hraje již třicátou sezónu. V posledních letech vytvořil Horoviz cyklus divadelních her, které dějově umístil do svého bydliště Gloucesteru a uvedl v divadle, které v roce 1980 založil a jehož je uměleckým ředitelem. CHVÍLE PRAVDY (Park Your Car In Harvard Yard) je jednou z nich. Israel Horovitz rovněž píše filmové scénáře (The Strawberry Statement, 1970; Sunshine, 1999 – režie István Szábó, Cena poroty v Cannes) a je autorem rozhlasových her. Obdržel mnoho význačných cen, např. Obie Award, Emmy Award, Prix de Plaisir de Theatre, Award In Literature of the Amercian Academy, The Elliot Norton Prize.
Horovitz je zakladetelem The New York Playwrights Lab, což je organizace, kterou on sám označuje jako „tajnou společnost“. Už třicet let je jejím uměleckým vedoucím. Tato dílna čítá kolem patnácti dramatiků, kteří každý rok, všichni najednou, začnou v jeden den pracovat – každý na své nové hře. Sejdou se během roku vždy jednou týdně, aby si vzájemně své práce přečetli a okomentovali. V zimě pak Dílna sponzoruje veřejná čtení těchto her.
V současné době se Horovitzovy hry uvádějí v různých zemích Evropy, především ve Francii, kde je nejhranějším americkým dramatikem. Tady se se také koncem šedesátých let sešel se Samuelem Beckettem, jehož vliv je v Horovitzově díle často patrný. „Píšu částečně sám pro sebe, částečně kvůli objevování nových věcí, a ne kvůli penězům či slávě. Pro mne je obrovským implusem psát pro ty, které miluji, žijící nebo už mrtvé. Nemůžu nic napsat, aniž by se mi přes rameno nedíval můj přítel a mentor Samuel Beckett.“
Israel Horovitz je ženatý a má pět dětí (syn Adam z prvního manželství je členem slavné kapely Beastie Boys). Jeho druhá žena Gillian je bývalou mistryní Anglie v maratónu. Sám Horovitz je rovněž aktivní sportovec, který má za sebou více než 30 maratónských běhů.
